Novoroční koncert Jihočeské filharmonie potěšil kontrastní dramaturgií i výborným výkonem sopranistky Kaňkové.

V první části večera ovládla v dalších zařazených skladbách pódium talentovaná sopranistka Lucie Kaňková, ověnčena celou škálou úspěchů na pěveckých soutěžích. Osobně jsem ji viděl i referoval o jejích pěkných výkonech v Plzni v Monteverdim a poté v Jihočeském divadle v Cosi fan tutte W. A. Mozarta. Tento představitel vídeňského klasicismu tvořil i vstupní číslo mladé sopranistky. Nevybrala si nic „snazšího“  –  pro obvyklou aklimatizaci na pódiu  –   než rozsahově vysoce náročnou árii Královny noci z opery Kouzelná flétna. S pověstným extrémním rozsahem po ťukaná tříčárkovaná F. Tohle si zvolit pro entrée na koncertu je docela pěvecká odvaha, ale v představení je na tom vlastně Královna noci podobně. Árie byla zazpívána ve frázování i plném rozsahu suverénně, s potřebnou hlasovou pohyblivostí i přirozeným výrazem. … L. Kaňková přesvědčila i v následující ukázce z klasické operety „Meine Lippen, si küssen so heiss“, že tento žánr, dnes již historicky uzavřený, v ní má až ideální interpretku, a to v přesvědčivém spojení technické a výrazové složky, s nutným šarmem a pěveckou elegancí pro styl interpretace klasické operety. Zpěvačka se uvolnila i pohybově a operetní árie obohatila prvky divadelního ztvárnění. Dodám jen, že árie je z operety Giudita, což program již neuvádí.

Druhou polovinu opět ovládla svým temperamentem a pěveckou jistotou sopranistka Lucie Kaňková. Po výrazově suverénní árii z operety Netopýr Johanna Strausse, interpretované s přirozeným šarmem, přišla na řadu veleslavná část velké árie Violetty z opery G. Verdiho Traviata  –  hybné Sempre libera, část árie  –  Allegro brilante. S obdivuhodnou lehkostí a zvládnutým rozsahem, perlivou koloraturou, ba i s přidaným, od Verdiho v partituře nepsaným, spíše tradicí interpretační přidaným vysokým es v závěru. Poněkud uměřeně distingované publikum po árii Violetty vyjádřilo zřetelným silným aplausem své sympatie a obdiv k výkonu. Koncertní mistr u violoncella krásně nahradil repliky zpěvu Alfreda za scénou v této finální scéně prvního dějství opery. Spolu s Pucciniho popsaným Intermezzem tvořila ukázka z Traviaty pro mne přirozený vrchol druhé poloviny večera, technicky i interpretačně.

Výborným nápadem bylo pozvání sopranistky Lucie Kaňkové a zařazení operních i operetních árií do programu večera.

https://www.klasikaplus.cz/novorocni-koncert-jihoceske-filharmonie-potesil-kontrastni-dramaturgii-i-vybornym-vykonem-sopranistky-kankove/
KlasikaPlus – Jiří Fuchs, 6. leden 2023